Geomorfologie

Orografické jednotky na území CHKO

Výplň  tvoří orografický celek, který v hrubých rysech na území ČR odpovídá Broumovské vrchovině. Dříve se používalo pro celou oblast vhodnější označení Sudetské nebo Broumovské mezihoří. Je málo oblastí v Českém masívu, kde by morfologické prvky tak věrně kopírovaly geologickou stavbu jako je tomu zde. Synklinální stavba permokarbonu a svrchní křídy zapříčiňuje stupňovitou stavbu území. Ta vznikla selektivní denudací, která vypreparovala typy hornin odolnějších vůči zvětrávání. Strukturu stupňů rozčleňují erozní údolí říčního systému řeky Metuje a Stěnavy. Podle dnes platného orografického (geomorfologického) členění je území rozděleno do tří podcelků : Meziměstská vrchovina, Polická vrchovina a Žacléřská vrchovina.

Tyto podcelky se kryjí s dílčími strukturními jednotkami české části vnitrosudetské pánve. Meziměstská vrchovina odpovídá centrální části pánve budované permem a jejímu severovýchodnímu, monoklinálně uloženému křídlu. Žacléřská vrchovina budovaná jednotkami svrchního karbonu a permu se ztotožňuje s dílčí strukturou jeho západního křídla pánve s převahou monoklinální stavby. Plošně největší území Polické vrchoviny odpovídá dílčí struktuře centrální (osní) části vnitrosudetské pánve budované především svrchněkřídovými sedimenty.

Meziměstská vrchovina

Meziměstská vrchovina zaujímá severovýchod území CHKO a dále se dělí na dvě geologicky i geomorfologicky odlišné jednotky, na Javoří hory a na Broumovskou kotlinu.

Javoří hory jsou budovány vulkanity a tvoří výrazný pohraniční hřeben ve směru SZ - JV, s rozsochami vybíhajícími k jihozápadu. Vyšší severozápadní část (ruprechtická) je geologicky a tím i morfologicky jednodušší. Budují ji ignimbrity, relativně pevnější horninové typy, tvořící nejvyšší vrcholy Javořích hor. Nejvýše dosahuje Ruprechtický Špičák (880 m n. m.), který je současně nejvyšším bodem CHKO Broumovsko i okresu Náchod. K dalším dominantním vrchům patří Světlina (796 m n. m.), Široký vrch (838 m n. m.), Jelení vrch (751 m n. m.) a Jedlový vrch (733 m n. m.). V podloží ignimbritů leží několik set metrů mocný komplex ryolitových tufů vystupujících na povrch na dnech hluboko zaříznutých závěrů údolí při státní hranici. Plochým hřbetem, který představuje tektonickou elevační strukturu (hynčická elevace) vybíhají vulkanity Javořích hor k jihu až k údolí řeky Stěnavy 
u Hynčic. Od osady Janovičky na jihovýchod se rozprostírá orograficky nižší, ale členitější a geologicky pestřejší část pohoří (tzv. Šonovské vrchy). Pohraniční hřbet je opět budován ryolitovými tufy a výrazným vrchem Vysoká dosahuje 715 metrů. Paralelně s ním však ještě probíhá nižší vnitřní hřeben od Janoviček až ke státní hranici u Šonova, rozdělený příčnými erozními údolími na jednotlivé vrchy (Bobří vrch 740 m n. m., Rudný vrch 654 m n. m. atd.). Hřeben je budován melafyry a melafyrovými tufy, které vystupují uprostřed sedimentů (prachovce, jílovce a pískovce i obzor ruprechtického vápence), a budují podélné deprese. Morfologicky zajímavý je i vrch Homole (648 m n. m.), nazvaný také "Šonovská sopka" - z puklin na jeho vrcholu zejména na počátku zimního období vystupují oblaka páry. Výskyt tohoto jevu (ventarol) je na vulkanitech Javořích hor znám i z jiných lokalit 
a svědčí o velké rozpukanosti horninového masívu a dynamice ovzduší charakteristické pro tento jev. Zatímco ruprechtická (severozápadní) část Javořích hor je vesměs porostlá lesy (v oblasti hynčické elevace se rozprostírají až k řece Stěnavě ve středu Broumovské kotliny), jsou v šonovské (jihovýchodní) části zastoupeny i louky (hlavně pastviny) i pole, a to právě na výchozech permských sedimentů.

Plošně největší část Meziměstské vrchoviny náleží k Broumovské kotlině. Ta se dělí na relativně vyšší severozápadní (meziměstskou) část charakteru pahorkatiny a na plochou jihovýchodní část v okolí Broumova jen mělce modelovanou údolím řeky Stěnavy a jejích přítoků. Přibližná dělící linie probíhá přes Benešov a Olivětín na Šlégrův dvůr. Téměř celá Broumovská kotlina je budována sedimenty spodnopermského stáří. Náležejí především litostratigrafickým jednotkám martínkovických vrstev a trutnovskému souvrství, v severozápadní (meziměstské) části a při údolí Stěnavy olivětínským vrstvám včetně obzoru ruprechtického vápence bohatého na permské fosilie. Na úpatí Broumovských stěn vystupuje dále bohuslavické souvrství (svrchní perm) a bohdašínské souvrství (spodní trias). Plošně největší rozsah mají martínkovické vrstvy, morfologicky vytvářející největší plošiny kotliny. V olivětínských vrstvách se také morfologicky výrazně uplatňují tvrdší ryolitové tufy a tufity, které vytvářejí táhlé návrší Mlýnského vrchu (521 m n. m.) na pravobřeží řeky Stěnavy - zde je také největší převýšení k kotlině (přes 120 m).

Řeka Stěnava protéká Broumovsku kotlinou zhruba střední částí od severozápadu, kde u obce Starostín přitéká z Polska, směrem k jihovýchodu, kde znovu pod obcí Otovice vstupuje na území Polska - níže v Kladské kotlině se stává levobřežním přítokem řeky Nysa Klodzka. Na svém pravobřeží v celé délce obtéká řadu vrchů a vyvýšenin s výrazným převýšením nad tokem řeky (Sokol 504 m n. m. na hranicích u Starostína, již vzpomínaný Mlýnský vrch, Spořilov 467 m n. m. u Broumova a Hoprich u Otovic). Pravý příkrý břeh Stěnavy má často charakter nárazového břehu s erozně obnaženým horninovým profilem. Skalní výchozy jsou často selektivně i gravitačně značně rozčleněné a mají pestrý reliéf. Pro geologický, geomorfologický a často 
i paleontologický význam je řada těchto výchozů evidována jako významné prvky přírody a probíhá jejich postupné přírodovědné a krajinářské zhodnocení. Pravobřežní přítoky Stěnavy (od severu Vernéřovický, Jetřichovský, Křinický, Martínkovický a Božanovský potok) mají pramenné oblasti v Broumovských stěnách a severnější části linie vnějších křídových kuest, jen Hejtmánkovický potok odvodňuje plochý terén uprostřed kotliny. Všechny levobřežní přítoky Stěnavy (Vižnovský, Ruprechtický, Uhlířský, Heřmánkovický, Benešovský, Černý a Šonovský potok) pramení a odvodňují Javoří hory. I u těchto potoků (převážně na středním a spodním úseku) se na jejich východním levobřeží vytvořily erozí úseky s morfologicky zvýrazněným nárazovým břehem (skalní stěny, skalní sruby).

Žacléřská vrchovina

Žacléřská vrchovina tvoří jihozápadní až západní část území CHKO. Lze ji dále rozdělit na morfologicky výrazný hřeben Jestřebích hor, budovaný především jíveckými vrstvami (svrchní karbon) ve vývoji žaltmanských arkóz a na relativně nižší vrchovinu směrně orientovanou souběžně s Jestřebími horami, která je na severovýchodě ohraničena Polickou vrchovinou. V této Radvanické vrchovině se v okolí Chvalče vytvořila malá mezihorská kotlina pokračující na sever do Polska. Vrchovina geologicky odpovídá svrchní části jíveckých vrstev a chvalečskému a broumovskému souvrství (svrchní karbon a spodní perm).

I Jestřebí hory podélně zachovávají směr SZ - JV a dosahují maximální výšky 739 m vrchem Žaltman v místě, kde komplex arkóz jíveckých vrstev dosahuje největší mocnosti. Tak jak směrem k jihovýchodu pozvolna klesá podíl arkóz na stavbě jíveckých vrstev, klesá i výška hřebene a vrcholů (Kolčárka 691 m n. m., Švédský vrch 660 m n. m., Maternice 546 m n. m.). Na východ od příčného údolí řeky Metuje je krátká a nejnižší část hřebene Jestřebích hor vrcholí kótou Vrše (518 m n. m.) a severně od obce Žďárky končí zlomovým omezením na kontaktu s křídovými sedimenty v údolí Brlenky.

Ve střední části Jestřebích hor, přibližně od Slavětína na severozápadě po Chlívce na jihovýchodě, střídání pevných (arkózy, slepence) a relativně měkkých hornin (aleuropelity) podmiňuje vytváření podélných hřbítků a mělkých depresí. Hřbítky představují stupně (kuesty), jejichž svrchní poloha je vzhledem k strmému uložení vrstev rovněž příkrá. Tento charakter mají jak hřebenové partie (např. v oblasti Žaltmanu, okolí Odolova aj.), tak i nižší části východního svahu (mezi obcemi Jívka a Bystré). Zde hluboký a příkrý údolní zářez říčky Jívky prořezává soustavu těchto asymetrických hřbítků, zčásti podmíněných i příčnými dislokacemi. Řada těchto hřbítků má na čelním svahu vytvořeny i přes 10 metrů vysoké skalní stěny, skalní defilé a skalní sruby selektivním zvětráváním pestře modelované, s úpatními blokovými akumulacemi (např. Meandry Jívky, navrženy na PR ) nebo je na nich vypreparována i celá soustava skalních útvarů typu tors (Kryštofovy kameny aj.). Geologickou i geomorfologickou zajímavost těchto skalních výchozů ještě zvyšuje (bohužel ve značně devastovaném stavu) výskyt araukaritů uložených přímo ve skalním masívu.

Další významnou ukázkou závislosti morfologie krajiny na geologické stavbě je stolová hora Turov (602 m n. m., severně od obce Rokytník) jejíž vrchol tvoří tektonicky podmíněný a izolovaný denudační zbytek svrchní křídy na podloží permu a karbonu.

Obě části Žacléřské vrchoviny jsou známé výskytem a také těžbou černého uhlí. Na území CHKO v současné době není žádný důl v provozu, v terénu Jestřebích hor i Radvanické vrchoviny však je reliéf antropogenně silně pozměněn, ať již vhloubenými tvary (ústí šachet a štol), tak i povrchovými tvary (důlní haldy a odvaly) - (viz stať Těžba nerostných surovin).

Polická vrchovina

Tato orografická jednotka je zcela totožná s geologickou jednotkou svrchněkřídové polické pánve. Celý soubor těchto hornin dosahuje mocnosti přes 500 m a je uložen na podložních horninách permokarbonu a triasu. Díky brachysynklinálnímu uložení vystupují starší jednotky křídy symetricky na obvodu pánve, nejmladší jednotky leží při pánevní ose. Střídání pevnějších hornin (pískovce, spongilitické prachovce) s měkčími (slínovce) zapřičiňuje stupňovitou stavbu (kuesty), která je v Polické vrchovině díky malému narušení erozními jevy klasicky vyvinuta. Morfologicky velmi výrazně se uplatňuje tektonika zlomovými stupni, z nichž nejdůležitější jsou v podélném směru (SZ - JV) Polický zlom a Bělský zlom, v příčném směru především Skalský zlom. V podélném směru brachysynklinály (SZ - JV) přecházejí křídové horniny na území sousedního Polska i na severozápadě do menší morfologické skupiny Zawora - Róg (712 m n. m.), na jihovýchodě do rozsáhlejší skupiny Gór Stolowych, ve kterých vrcholem Szczeliniec Wielki celá hejšovinská oblast (hejšovinská facie = sudetské křídlo České křídové tabule) kulminuje výškou 919 m. Polická vrchovina jako česká část hejšovinské facie dosahuje největší nadmořské výšky 786 m vrchem Čáp v Teplických skalách, v české části Stolových hor ve svahu Boru (polsky Skalniak) výšky 827 m. Polická vrchovina je dále dělena na Polickou pánev, Polickou stupňovinu a Stolové hory (českou část). Polická pánev zaujímá střed při ose území a je charakterizována strukturně denudačními plošinami uvnitř a oválným věncem vnitřních kuest po obvodu. Polická stupňovina pak tvoří oválný obvod celé Polické pánve soustavou vnějších kuest. Stolové hory na české území zasahují jen svahy spadajícími na sever do Machovské kotliny nebo k severovýchodu do Broumovské kotliny.

Polickou stupňovinu od jihozápadu tvoří Stárkovské kuesty, které na vnější straně prudce spadají k terénu tvořeném triasem a permokarbonem - nejvyšším vrcholem je tu Záhoř (607 m n. m.). Pásmo dále k severu tvoří Janovické kuesty. Vytvářejí severní uzávěr brachysynklinály Polické vrchoviny a v Hraničním hřebenu dosahují výšky 710 m. Jen v nejjižnější části se prudký čelní svah s převýšením přes 200 metrů nad Chvalečskou kotlinou nachází na českém území (a území CHKO) – severně od vyvrcholení silnice Chvaleč - Horní Adršpach vychází na hřbet i státní hranice a sleduje pak vrcholovou hranu kuesty velkým obloukem až k východu nad Meziměstí, kde hranice sestupuje příčně do severní části Broumovské kotliny. Na našem území se proto nacházejí jen vnitřní svahy této struktury, která v Polsku má označení Zawora. Za sedlem ležícím severně od obce Zdoňov (565 m n. m.) je další část Polické stupňoviny tvořena Zdoňovskými kuestami, jejichž vnější svahy spadají na severovýchodě nejprve do kotliny v okolí polského města Mieroszów (nesou název Mieroszowskie Sciany), jižněji do severní části Broumovské kotliny - vrcholí výškou 664 m. Východní a geomorfologicky nejvýraznější částí Polické stupňoviny jsou Broumovské stěny. Zatímco předchozí části vnějších kuest jsou tvořeny pískovci a prachovci korycanských vrstev (cenoman), jsou Broumovské stěny od Honského Špičáku v celé délce až po Stolové hory tvořeny pískovci středního turonu a mají proto ve své morfologii výrazně uplatněnou pseudokrasovou modelaci s výskytem celé škály povrchových i podzemních makro-, mezo- i mikroforem reliéfu. Kuesta Broumovských stěn je shodně s geologickou strukturou ukloněna mírně k jihozápadu (ke středu brachysynklinály Polické vrchoviny), na severovýchodě prudce spadá do Broumovské kotliny s převýšením až přes 300 m k triasovému a permskému podloží. Severní část Broumovských stěn je tvořena jednoduchým asymetrickým hřebenem (od Honského Špičáku po úsek na obcí Slavný), rozsáhlejší jižní část je tvořena několika pískovcovými strukturními plošinami, které jsou tektonicky odděleny s různým úklonem vrstev. Nejvyšším vrcholem je Božanovský Špičák (772 m n. m.), z dalších vrcholů Koruna dosahuje výšky 769 m n. m., Velká kupa 708 m n. m., Signál 707 m n. m. Machovské sedlo zvané též Machovský kříž (669 m n. m.), tektonicky podmíněné, je orografickou hranicí mezi Broumovskými stěnami a jižněji ležícími Stolovými horami.

Stolové hory se převážnou částí nacházejí na území Polska, kde jejich terén tvoří území NP Stolové hory (Góry Stolówe). Průběh státní hranice na území Stolových hor také tvoří kontakt území CHKO Broumovsko s územím NP Góry Stolówe. Na naše území (a do území CHKO) zasahují jen okrajové výběžky Stolových hor jihozápadně od Božanova svahy spadajícími do Broumovské kotliny - nejvyšší výšky zde dosahuje Suchý vrch (720 m n. m.), Lopota (715 m n. m.), Bílá skála (720 m n. m.) nebo jihovýchodně až východně od Machova ve svahu Šefelu (697 m n. m.) a Boru (polsky Skalniak), kde český terén sahá do výšky 827 m. Severní část (Suchý vrch, Lopota, Šefel) je geologicky pokračováním struktury Broumovských stěn, masív Boru (Skalniaku) je geologicky pokračováním (v české části terénu) Polické pánve.

Polická pánev tvoří střední část Polické vrchoviny. Při obvodu ji tvoří oblouk vnitřních kuest, který je souběžný s vnějším pásmem kuest Polické stupňoviny. Souběžně s Broumovskými stěnami a mezi Polickým a Bělským zlomem je to vrch Chlum (605 m n. m.), Hora (593 m n. m.), Klůček (613 m n. m.) a Na kostele (690 m n. m.); severní oblouk pak tvoří vrch Val (589 m n. m.), Družstevní vrch (613 m n. m.), Dlouhý vrch (698 m n. m.); od západu k jihozápadu Strážný vrch (654 m n. m.), Čihadlo (650 m n. m.), Vysoký kámen a Končina (543 m n. m.), jižně od Bezděkova Rez (501 m n. m.). Pro celou tuto strukturu je charakteristický mírný sklon svahu ke středu pánve a příkrý sklon čelního svahu po obvodu asymetrických hřbetů, často se skalními stupni i ve více úrovních. Gravitačními pochody podmíněný výskyt i rozsáhlých rozsedlin v čelních svazích těchto kuest je znám na více lokalitách - rozsedlina roklinového charakteru na Vysokém kameni (u Stárkova) patří k největším projevům tohoto jevu v celé ČR.

V osní části pánve je plochý reliéf v okolí obcí Bezděkov nad Metují, Velké Petrovice nebo Žďáru nad Metují, do kterého jsou hluboce zaříznutá údolí řeky Metuje a jejích četných přítoků. Hrany těchto údolních zářezů jsou často velmi ostré. Skalní podloží vystupuje v podobě skalních srubů, skalních stěn i izolovaných skalních věží. Takto dynamický reliéf vznikl jako lem údolí řeky Metuje od Teplic nad Metují až po soutok s Dřevíčeským potokem. Skalní výchozy jsou převážně bohatě modelované selektivním zvětráváním a rovněž náležejí k významným krajinotvorným prvkům v pestré přírodě CHKO. Tento plochý reliéf Polické pánve je tvořen písčitými slínovci až slínitými prachovci a vápnito-jílovitými pískovci středního turonu.

Na tomto horninovém základu se rozprostírají nesouvislé masívy hornin teplického souvrství (jílovité pískovce) svrchnoturonského stáří a zejména březenského souvrství (koniak) tvořené kvádrovými pískovci. Ty dosahují maximální mocnosti 120 metrů a morfologicky tvoří tabulové plošiny a stolové hory v oblasti Adršpašsko-teplických skal a Ostaše; za hranicemi tvoří nejvyšší partie Stolových hor (Szczeliniec 919 m n. m., Skalniak 918 m n. m. atd.). V morfologii této části Polické pánve se uplatňují i důležité zlomy. K rozsáhlé oblasti Adršpašsko-teplických skal (téměř 20 km2 , nejrozsáhlejší celistvý skalní pískovcový masív v ČR) se mimo samotný oválný komplex těchto skal počítají i zářezem řeky Metuje a některých jejich levostranných přítoků oddělené pískovcové tabulové plošiny a pahorky : Šibeniční vrch (617 m n. m.), Křížový vrch (666 m n. m.), Lada (622 m n. m.) a Lysý vrch (611 m n. m.), také příčným Skalským zlomem oddělená část masívu na jihu Adršpašsko-teplických skal (Skály - Růžek, 694 m n. m.). Celá tato skalní oblast vrcholí na jihu vrchem Čáp s nadmořskou výškou 786 m.

V oblasti Ostaše ve středu Polické pánve se nacházejí tři samostatné skalní celky : na samotný vrch Ostaš (700 m n. m.) přímo navazuje skalní masív Kočičích skal, který je oddělen několikastupňovou tektonickou strukturou s poklesem o 80 - 100 m na Polickém zlomu. Další příčná zlomová linie, na níž je vázáno údolí potoka Klučánka, pak od masívu Ostaše i Kočičích skal odděluje pískovcový pahorek Hejda (626 m n. m.), tektonicky dále rozčleněný.

Kvádrové pískovce vykazují velice pestrý reliéf a modelaci od mikrotvarů až po vývoj rozsáhlých pískovcových skalních měst - představují tak z přírodovědného i krajinářského hlediska nejcennější části CHKO Broumovsko, které mají nadnárodní význam . Proslulá pískovcová skalní města v Adršpašsko-teplických skalách, na Ostaši, Kočičích skalách, Hejdě, Broumovských stěnách i Stolových horách jsou nejen cílem intenzivního cestovního ruchu, turistiky a horolezectví, ale i četných přírodovědných studií. Státní ochrana přírody usiluje o to, , aby výzkumné aktivity směřovaly k získávání informací o živé i neživé přírodě těchto výjimečných terénů s dosud málo poznanou zákonitostí ve vztahu geologické podloží - reliéf - klima - biosféra

Pseudokrasový reliéf - pískovcový fenomén

Název pseudokras byl vytvořen pro pojmenování morfologicky obdobných tvarů reliéfu jako jsou povrchové a podzemní tvary krasové. P–seudokrasové tvary nevznikají na horninách lehko rozpustných převážně chemickými procesy rozpouštěním, ale na horninách nerozpustných či těžko rozpustných a za přispění především fyzikálních procesů, mechanickými procesy zvětrávání, rozpadu a odnosu hornin. Při vývoji těchto tvarů na větších plochách terénu a v četných i pestrých formách, jako je tomu příkladně na rozsáhlých morfostrukturách pískovcových, lze přímo hovořit o pseudokrasovém reliéfu. V případě terénů tvořených křídovými horninami Polické vrchoviny na území CHKO Broumovsko je pseudokrasový reliéf tvořen celou stupnicí konkávních 
i konvexních makro-, mezo- a mikroforem.

Na podkladě současných poznatků geomorfologických procesů podílejících se na tvorbě pseudokrasového reliéfu (mechanické, částečně i chemické zvětrávání a odnos, svahové pohyby, řícení a akumulace skalních bloků a zvětralin, sufoze, menší měrou i fluviální a eolická eroze atd.) jsou nyní pseudokrasové tvary (s platností i pro kvádrové pískovce i další křídové horniny) děleny na základní morfostruktury a dílčí morfostruktury.

Základní morfostruktury se dělí na:
stupňoviny - strukturně denudační plošiny, tabulové plošiny a kuesty
hřbetoviny - strukturní hřbety, antiklinální hřbety, "kozí hřbety" a hrástě.

Dílčí morfostruktury jsou konkávní (vhloubené) a konvexní (vypouklé) a dále se dělí na:
makroformy
a) soutěsky, kaňony, strže, rozsedliny
b)rozvodní plošiny s hřbety, skalní pilíře a skalní věže

mezoformy
a) jeskyně a propasti (viz dále), závrty, skalní perforace (skalní brány, skalní okna, skalní tunely a skalní mosty)
b)skalní útvary (typu tors : skalní hřiby apod.)

mikroformy
a) skalní dutiny a výklenky skalní voštiny, škrapy (žlábkové, meandrovité, stěnové, hrotovité, jamkové a šlápotovité) a skalní mísy
b) skalní lišty a hroty (převážně železivce),  pisolity a jiné formy sekundární mineralizace.
 

I na území CHKO Broumovsko je morfologicky nejpestřejší reliéf vytvořen na terénu kvádrových pískovců, reprezentovaném strukturně denudačními plošinami i kuestami v oblasti Adršpašsko-teplických skal, Ostaše, Hejdy, Kočičích skal, Broumovských stěn a Stolových hor. Geneticky se zde uplatňují všechny tři hlavní fáze modelace: - pásmo odnosem nejméně narušené (s plochým nebo oblým povrchem krytým zvětralinami a jen nízkými skalními výchozy), např. Bučina a Rokliny v oblasti Adršpašsko-teplických skal, - pásmo rozčleněné roklemi a kryté skalními útvary typu tors - plošně převažuje ve všech částech terénů pískovcového pseudokrasu, - pásmo skalních měst s výrazným vertikálním členěním hlubokými kaňony a soutěskami, sklaními stěnami a věžemi o výšce až 100 metrů, s výraznou a pestrou modelací jejich povrchu - nejen Adršpašské a Teplické skalní město,ale i části terénů na Hejdě (východní část), Ostaši (Bludiště), Broumovských stěnách i Stolových horách, ale již s menším převýšením.

V druhém a třetím uvedeném pásmu se vyskytují vedle povrchových i podzemní pseudokrasové jevy - jeskyně a propasti.

Jeskyně patří k poměrně běžným tvarům pískovcového reliéfu, a proto se hojně vyskytují i ve všech skalních oblastech Polické vrchoviny. Z genetického a morfologického hlediska jsou pseudokrasové jeskyně děleny do šesti skupin:

  •  jeskyně puklinové - jsou to svislé, úzké prostory s různou délkou; vznikají na puklinách či puklinových zónách a při jejich rozšiřování vlivem zvětrávání a odnosu hornin, např. erozí - příkladem může být jeskyně Pod Hvězdou v Broumovských stěnách,
  • jeskyně vrstevní – vytvářejí se zvětráváním a odnosem méně odolných vrstevních poloh, prostory jsou většinou nízké, různě široké a dlouhé - příkladem tohoto typu mohou být jeskyně v Trpasličí skále I. a II. na Ostaši,
  • jeskynní výklenky - patří k rozšířeným tvarům a vznikají destrukcí horniny selektivní denudací podmíněnou litologickým složením nebo destrukcí horniny v polohách tektonicky různosměrné porušených. Prostory těchto jeskyní mají různou šířku a výšku, délky (hloubky do masívu) bývají menší – příkladem tohoto typu jsou jeskyně Nad Řeznickou sekyrou nebo jeskyně Pec, obě v Teplických skalách,
  • jeskyně rozsedlinové – vznikají gravitačním odsedáním skalních bloků v okrajích plošin nebo na svahu v závislosti na svislé nebo vodorovné puklině nebo např. vrstevní ploše, při pohybu vzniká prostora, většinou úzká a vysoká, s příčným profilem ve tvaru V nebo A, dle způsobu pohybu bloků, tímto způsobem vznikají i dlouhé prostory chodbovitého charakteru (např. jeskyně Tunel v Broumovských stěnách) nebo i poměrně hluboké a úzké prostory propasťovitého charakteru (např. Teplická propast v Teplických skalách nebo Netopýří propast v Adršpašských skalách),
  • jeskyně suťové - jsou specifickou skupinou pseudokrasových jeskyní vzniklých v blokových akumulacích na dnech roklí
    a kaňonů nebo na úpatí skalních stěn či v balvanových proudech na svazích. Jeskynní dutiny mezi balvany mají nepravidelný tvar při častém prostřídávání větších i zcela těsných prostor. Při spojitosti s podzemním tokem, který při průtoku dnem rokle je kryt balvanitou sutí a její prostory neustále vyklizuje, vznikají celé jeskynní systémy, které vynikají svojí délkou.
    Díky existenci extrémního klimatu těchto jeskyní, proti vnějším atmosférickým vlivům krytým až 25 m mocnou blokovou akumulací (jako je to v př. Teplické jeskyně), setrvává v některých částech prostor ledová výzdoba (rampouchy, ledové sloupy, ledové náteky a podlahové ledy, jinovatka) až do pozdních letních měsíců. Z– tohoto typu jeskyní lze jmenovat především Řeřichovou jeskyni (205 m dlouhá), jeskyni Pod Luciferem (400 m dlouhá) a Teplickou jeskyni, která délkou 1065 m je nejdelší pseudokrasovou jeskyní České republiky,
  • jeskyně kombinované - do této skupiny náleží zbývající jeskynní tvary, na jejichž vývoji se podílí více činitelů. Výsledný tvar se pak morfologicky blíží nejméně dvěma z pěti předchozích typů jeskyň, nejčastější kombinací v terénech CHKO je kombinace puklinové a vrstevní jeskyně, puklinové a suťové jeskyně nebo nejčastěji rozsedlinové a suťové jeskyně - jako příklad lze uvést jeskyni Kořenka v Teplických skalách, která je rozsedlinovo-suťovou jeskyní.

Pseudokrasové terény na území CHKO Broumovsko jsou při srovnání s obdobnými terény v ostatních částech České křídové tabule (Český ráj, Kokořínsko, Labské pískovce apod.) významné nejen celkovým plošným rozsahem, ale i rozsahem ploch s charakterem vysoce dynamického reliéfu sklaních měst s převýšením skalních věží a stěn až přes 100 metrů. Tyto terény svojí morfologií vytvářejí předpoklad pro výskyt lokálních klimatických extrémů (vlhkost, chlad, nedostatek slunečního záření), které v tomto souboru podmiňují (při porovnání s okolními terény) i výskyt extrémních rostlinných i živočišných druhů a společenstev (výskyt glaciálních reliktů). Působení všech přírodních činitelů : geologické podloží - reliéf - klima/mikroklima – biosféra je v tomto případě natolik specifické, že se v poslední době pro celý přírodní soubor geo - i biosféry na pískovcovém pseudokrasovém reliéfu začalo používat výrazu pískovcový fenomén.

Ve výzkumu, evidenci a dokumentaci všech složek pískovcového fenoménu na území CHKO Broumovsko bylo vykonáno (především v posledním desetiletí) množství aktivit profesionálních i amatérských aktivit. . Významné, často i modelové studie byly a jsou prováděny především v a různých oborech geofaktoru a klimatu. V poslední době řešené jsou řešeny i v mezinárodní spolupráci. Jako jeden z případů interdisciplinárního studia současného vývoje pískovcového reliéfu pod antropogenním vlivem urychlujícím současné geomorfologické procesy lze uvést aktivity známé jako "Geolaboratoř Ostaš". Výsledky v CHKO prováděných geologických a geomorfologických a zejména pak speleologických výzkumů se staly podkladem pro realizaci řady odborných seminářů, aktivů i dvou mezinárodních sympozií o pseudokrasu. Výsledky těchto aktivit stále záměrně cílených na řešení vztahů mezi jednotlivými složkami živé a neživé přírody a jejich antropogenním ovlivněním jsou základním a důležitým podkladem pro ochranu přírody. Dosud je to však jen základ a zlomek toho, co je ještě nutné získat pro poznání specifických přírodních poměrů těchto terénů a jejich ochrany.

Správa CHKO Broumovsko

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt