Flóra

Broumovsko je oblast floristicky středně bohatá, fytogeograficky a fytocenologicky velmi pozoruhodná. Dosud zde bylo nalezeno kolem 1000 druhů cévnatých rostlin. Podle současného fytogeografického členění náleží převážná část území mezofytiku, do fytogeografického okresu Sudetské mezihoří, v němž se rozlišují podokresy Polická kotlina, Broumovská kotlina, Žaltman, Ostaš, Broumovské stěny, Javoří hory a Hejšovina. Adršpaško-teplické skály jsou vyčleněny jako okres oreofytika, čímž je zdůrazněna přítomnost několika druhů známých u nás obvykle z hor, zde rostoucích v inverzních polohách - podbělice alpská (Homogyne alpina), violka dvoukvětá (Viola biflora), papratka horská (Athyrium distentifolium), mléčivec alpský (Cicerbita alpina). Z dalších druhů vyšších poloh se na Broumovsku vyskytují např. žebrovice různolistá (Blechnum spicant), vranec jedlový (Huperzia selago), vrba slezská (Salix silesiaca), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), udatna lesní (Aruncus vulgaris), žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegifolium) aj. 
Výrazněji teplomilných druhů se z území udává jen nevelký počet. Z hlediska migrace flóry mají značný význam orografické předěly - zvláště Jestřebí hory a Broumovské stěny. Kuesta Broumovských stěn vytváří hradbu lemující z jihozápadu Broumovskou kotlinu, jejíž květena vykazuje zřetelné vztahy k přilehlým oblastem podél Stěnavy na polském území.

Z celkové výměry CHKO tvoří asi 40% lesní porosty. Oblast se nachází 
v dubobukovém až smrkobukovém vegetačním stupni, rekonstrukčně jsou zde zastoupeny především květnaté a acidofilní bučiny (Fagion, Luzulo-Fagion). Problematická je vegetační rekonstrukce v silně odlesněné Broumovské kotlině, kterou patrně z určité části pokrývaly dubohabřiny (Carpinion). Nejzachovalejšími přirozenými lesními společenstvy jsou reliktní bory na kvádrových pískovcích (Dicrano-Pinion) a suťové lesy (Tilio-Acerion) na příkrých svazích údolí a kuest Polické křídové pánve. Přirozené smrčiny (Piceion excelsae) se vyskytují pouze maloplošně v inverzních polohách skalních oblastí.

V celkové skladbě lesů CHKO převládá smrk ztepilý (Picea abies) - 72%, rozšířený lesnickým hospodařením zejména na úkor listnáčů a jedle. Další dřeviny jsou zastoupeny přibližně následujícímu procenty: borovice lesní (Pinus sylvestris) - 8%, bříza (Betula sp. div.) - 6%, buk lesní (Fagus sylvatica) - 5%, modřín opadavý (Larix decidua) - 5%, olše lepkavá a šedá (Alnus glutinosa, A.incana) - 1%, javor klen a mléč (Acer psedoplatanus, A.platanoides) - 1%. Ostatní druhy se podílejí jen zlomky procenta: jedle bělokorá (Abies alba), dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípa malolistá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), jilm horský (Ulmus glabra), habr obecný (Carpinus betulus). Kromě modřínu opadavého (Larix decidua) byly introdukovány především douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), jedle obrovská (Abies grandis), borovice vejmutovka (Pinus strobus), smrk pichlavý (Picea pungens), dub červený (Quercus rubra), modřín japonský (Larix kaempferi), lokálně i smrk omorika (Picea omorica) a v lužních polohách topol kanadský (Populus × canadensis). Některé exoty byly zkoušeny především při zalesňování holin na imisně ohrožených svazích Jestřebích hor. Složitou problematiku představují na Broumovsku břízy - kromě břízy bělokoré (Betula pendula) a vzácnější břízy pýřité (Betula pubescens) se zde vyskytuje dosud taxonomicky ne zcela vyjasněný typ vázaný na pískovcové skalní oblasti, někdy udávaný jako bříza karpatská (Betula carpatica) - odtud jméno pro asociaci zdejších reliktních borů (Betulo carpaticae-Pinetum). Některé lesní porosty v oblasti, včetně řady lokalit v maloplošných chráněných územích, byly silně postiženy kalamitami vzniklými v jehličnatých kulturách kumulací imisní zátěže s působením hmyzích škůdců i větru.

Vegetace pískovcových skalních oblastí Broumovska je podmíněna především živinami chudým podložím kvádrových pískovců, poměrně velkou nadmořskou výškou a výraznými teplotními inverzemi. Kyselé podloží způsobuje relativní chudost jejich flóry, pokud jde o vyšší rostliny. Flóra mechorostů těchto území je bohatší, obsahuje mnoho chladnomilnějších druhů. Např. z Adršpašsko-teplických skal je zatím znám výskyt 262 druhů mechorostů, z toho je pouze jeden druh nepůvodní. Ve srovnání s jinými biotopy je to úctyhodné množství. 
Vedle druhového bohatství stojí za povšimnutí vznik společenstev mechorostů typických pouze pro pískovcové oblasti. Těmi jsou především společenstva skalních stěn, skalních terásek, vrcholových skalních plošin, skalních sutí, ale i pozemní společenstva.

Floristicky bohaté jsou květnaté bučiny a suťové lesy, vyskytující se často v návaznosti. Z významnějších druhů je v květnatých bučinách Broumovska častá lilie zlatohlávek (Lilium martagon), vzácné jsou již orchideje, jako např. okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Suťové lesy provází zvláště měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) a rybíz alpinský (Ribes alpinum). Biotopy suťových lesů se vyvíjejí obvykle v okolí výchozů úživnějších hornin, na Broumovsku nejčastěji středoturonských slínovců až vápnitých pískovců. Pozoruhodně zde bývají vyvinuta společenstva skalních štěrbin s četnými kapradinami - puchýřníkem křehkým (Cystopteris fragilis), sleziníkem červeným (Asplenium trichomanes) a sleziníkem zeleným (Asplenium viride). Jen největší výchozy hornin nejsou zastíněny okolními lesními porosty, takže lze říci, že vytvářejí maloplošná primární bezlesí s bylinnými i keřovými společenstvy - mj. se zde uplatňuje růže převislá (Rosa pendulina) , vzácně skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus) a tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria). K nejvýznamnějším lokalitám suťových lesů patří Kozinek v okolí soutoku Metuje a Židovky, Vysoký kámen u Stárkova a tzv. Permská stěna u Hynčic. Tyto lokality mají rovněž velmi bohaté mechové patro, na některých z nich se vyskytují i vápnomilnější druhy mechorostů, které jsou jinak na Broumovsku vzácné.

Vodoteče doprovázejí olšiny s místy hojnou bledulí jarní (Leucojum vernum). Nejbohatší bledulová naleziště jsou soustředěna zejména v okolí Jívky. V Broumovské kotlině je nejvýznamnější lužní lokalitou tzv. Hynčická olšina.

Flóra stojatých a tekoucích vod oblasti není příliš výrazná. V některých rybnících se vyskytuje bublinatka jižní (Utricularia australis), v minulosti byla uváděna vzácná rdestice hustolistá (Groenlandia densa). Byl zaznamenán i výskyt původně tropické játrovky trhutky rýnské (Riccia rhenana), která roste ve stojatých vodách. Na prameništích byla vzácně nalezena zdrojovka potoční (Montia hallii). Některá prameniště jsou zajímavá výskytem mechů. V pramenných mísách rostou hojně bařinatky (Calliergon cordifolium a Calliergon giganteum). V čistých tocích je hojná baňatka potoční (Brachythecium rivulare) a pramenička obecná (Fontinalis antipyretica) s poměrně dlouhou lodyžkou splývající ve vodním proudu.

Rašeliništní vegetace je na Broumovsku přítomna jen ve zbytcích. Místy značně hluboká rašeliniště v roklích Adršpašsko-teplických skal jsou dnes vesměs odumřelá a porostlá lesem. Nepočetné a většinou maloplošné jsou lokality charakteru slatinišť a přechodových rašelinišť (Mokřadní louky u Jetřichova, Řeřišný u Machova, Za zbořeništi u Teplic nad Metují, Pod Křížovým vrchem a další). 
K významným druhům rašelinišť oblasti patří především ostřice Davallova (Carex davalliana), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), s. úzkolistý (Eriophorum angustifolium), kruštík bahenní (Epipactis palustris), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), zábělník bahenní (Comarum palustre), ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), ostřice dvoudomá (Carex dioica), ostřice blešní (Carex pulicaris), ostřice dvoumužná (Carex diandra), ostřice příbuzná (Carex appropinquata), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) aj. Mechová flóra rašelinných lokalit není příliš výrazná. Např. z Adršpašsko-teplických skal je známo 14 druhů rašeliníků, ale většina z nich není svým výskytem vázána pouze na rašeliniště. Druhově bohaté polokulturní louky byly na Broumovsku velmi redukovány intenzívní zemědělskou velkovýrobou v minulých desítiletích. Místy se však dochovaly zbytky pcháčových, ovsíkových, smilkových i bezkolencových luk, na nichž se vyskytují některé ohrožené druhy: prstantec májový (Dactylorhiza majalis), prstantec bezový (Dactylorhiza sambucina), prstantec listenatý (Dactylorhiza longebracteata), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), hořeček český (Gentianella bohemica), prha arnika (Arnica montana), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) aj. Největší počet zachovalých květnatých luk s řadou lokalit orchidejí se dosud nachází na Machovsku.

Specifické biotopy vznikaly a stále vznikají těžbou triasových pískovců v jihozápadní části Broumovské kotliny, v okolí Vernéřovic a Jetřichova. Na vlhkých odtěžených plochách se přechodně objevují společenstva s ostřicí skloněnou (Carex demissa), rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), všivcem ladním (Pedicularis sylvatica) aj., v minulosti zde byla známa i plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata) a vratička heřmánkolistá (Botrychium matricariifolium).

Mnoho lokalit vzácnějších druhů na Broumovsku v minulých desítiletích zaniklo. Negativně se projevil především rozvoj intenzívní zemědělské velkovýroby, dále zalesňování luk, změny ve druhové skladbě lesů a další vlivy. Řada druhů pravděpodobně vyhynula nebo jsou nezvěstné. Kromě několika již výše zmíněných případů sem patří např. smrkovník plazivý (Goodyera repens), švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis), vstavač kukačka (Orchis morio), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare) a další.

Správa CHKO Broumovsko

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt